Publikováno dne 18.01.2024
Ženeva, 18. ledna 2024 – Nejnovější průzkum UNICEF upozorňuje na počet dětí, které ve zkoumaných regionech – Evropa a střední Asie – žijí v rezidenčním zařízení ústavní výchovy. Pro mnoho těchto zemí jsou to dětské domovy různých velikostí a typů od malých, přes střední zařízení až po velkoplošné ústavy. V oblastech, na které se report zaměřil, je až dvounásobná míra dětí umístěných do těchto typů zařízení. Celkem jich je 456 000, tedy téměř půl milionu.
„Je před námi dlouhá cesta, než ukončíme bolestivou kapitolu umisťování dětí do ústavů. A přestože jsme zaznamenali mnohá zlepšení, pokrok rozhodně není všude stejný. Znevýhodněné děti často zůstávají v ústavech,“ uvedla Regina De Dominicis, regionální ředitelka UNICEF pro Evropu a střední Asii.
To jsou šokující data. Také Česká republika poskytla UNICEF údaje o situaci náhradní péče, a to jak v ústavní výchově, tak v náhradní rodinné péči. Podíl dětí v rezidenční ústavní výchově na celkovém počtu dětí v náhradních formách péče u nás činí 28 procent. Detailní analýza UNICEF publikovaná v reportu Cesty k lepší ochraně dětí: Situace náhradní péče o děti v Evropě a střední Asii ukázala, že 232 na 100 000 dětí v těchto regionech žije v ústavních rezidenčních zařízeních ve srovnání s celosvětovou mírou 105 na 100 000 dětí.
Západní Evropa má nejvyšší podíl dětí v ústavech – nebo chceme-li v dětských domovech se školou nebo bez ní, výchovných či diagnostických ústavech, a to 294 na 100 000 dětí, což je téměř trojnásobek v porovnání se světem. Západoevropské dětské domovy a ústavy jsou většinou menší velikosti a plně začleněné do tamních komunit, nicméně tyto státy jsou stále spíše orientované na ústavní výchovu než na náhradní rodinnou péči – jako například na pěstounskou, poručnickou či opatrovnickou péči nebo umístnění dětí do péče v rámci okruhu příbuzných. Větší počty dětí v ústavní výchově jsou zapříčiněné tím, že mnoho mladistvých v posledních letech v západní Evropě hledalo útočiště před konflikty v jejich zemích. Jde zejména o děti oddělené od svých rodin a o dospívající bez doprovodu.
Co se zemí ve východní Evropě a střední Asii týče, nejvíce dětí v ústavech, tedy mezi 300 až 694 na 100 00 dětí, se nachází na Ukrajině, Slovensku, v Maďarsku, Ázerbájdžánu.
© UNICEF/Osipova
Zpráva UNICEF však hovoří i o značném pokroku, kterého bylo dosaženo v otázce přechodu od ústavní výchovy na rodinnou péči. Tento pokrok je markantní zvláště v porovnání s posledním reportem Doma nebo v domově z roku 2010. V ČR již také převažuje rodinná péče nad ústavní výchovou, a to v poměru 399 ku 1030 na 100 tisíc dětí. Velký pokles umisťování dětí do ústavů a domovů pak ČR zaznamenala hlavně v letech 2015 až 2016.
Obdobný trend je patrný i v dalších zemích. V Bulharsku, Gruzii či Moldavsku je tento typ péče hlavním druhem náhradní péče o děti. Je očividné, že tamní vlády a instituce se zaměřily na proces deinstitucionalizace sociálních služeb a investovaly do forem rodinné péče. V Turecku a Rumunsku pomohly investice na podporu rodin a propagace pěstounské péče snížit počet dětí v určitých typech zařízení ústavní výchovy, jako jsou dětské domovy.
Palčivým problémem však zůstává umisťování dětí s postižením do ústavní péče, kde je jasně vidět, že o výraznějším zlepšení hovořit nelze. V zemích, které poskytly data pro tento report, tvoří děti s postižením v rezidenčních zařízení ústavní výchovy mezi 4 až 87 procenty všech dětí, které v zařízení žijí. Jejich počet vzrostl hlavně v letech 2015 až 2021. Tentýž fenomén je možné podle dat z roku 2015 pozorovat i v České republice. Děti s postižením tak končí v ústavní péči mnohem častěji než děti bez postižení.
Negativní dopady na dětské zdraví, vývoj a blahobyt způsobené vlivem rodinné separace a umisťování do ústavů jsou dokumentovány dlouhodobě a velmi detailně. Děti žijící ve velkých ústavních zařízeních se často potýkají s emočním zanedbáváním, týráním a vykořisťováním. Ve zvýšené míře u nich byly též zaznamenány problémy s duševním zdravím, psychické strádání a traumata. Děti, které stráví dětství v ústavech, mají problém navázat pozitivní vztahy v průběhu celého dospívání a někdy i v rané fázi dospělého života, což vede k pocitům izolace a samoty. Řada pozorování prokázala i to, že pokud jsou děti v útlém věku umístěny do domovů či ústavů, může u nich dojít ke zpomalení vývoje kognitivních, lingvistických a dalších dovedností. Další závěry hovoří o tom, že u dítěte vychovaného v takovýchto zařízení existuje vyšší pravděpodobnost, že se dostane do konfliktu se zákonem.
V souladu s Úmluvou o právech dítěte, Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a s Pokyny OSN ohledně náhradní péče UNICEF požaduje systematické uzavírání velkých ústavů a dětských domovů.
Rezidenční zařízení pro děti se zdravotním postižením nebo jiné skupiny dětí, které potřebují ochranu a vhodnou náhradní péči (jako jsou děti bez doprovodu a děti odloučené od rodiny), je potřeba nahradit vysoce kvalitní rodinnou a komunitní péčí.
UNICEF vyzývá k odpovídajícím investicím na podporu včasné identifikace a včasné intervence u ohrožených dětí, na posílení pracovní síly v sociálních službách, na služby podpory rodiny, aby se předešlo zbytečnému rozdělování rodin, a na podporu kvalitní pěstounské péče o děti, které potřebují ochranu. Přerozdělení zdrojů z ústavní výchovy směrem k rodinné a komunitní péči je podle předložené zprávy to nejzásadnější.
Celou zprávu v angličtině si můžete přečíst zde: UNICEF Report: Pathways to Better Protection