Publikováno dne 11.07.2016
Po celý rok a především o prázdninách můžete v ulicích Prahy, Brna, Plzně, Olomouce a dalších měst potkávat členy našeho týmu Face-to-face v nepřehlédnutelných modrých tričkách s logem UNICEF. Možná jste je už zahlédli a raději zrychlili krok, protože jste se chtěli vyhnout žádosti o příspěvek do kasičky. Úkolem „facerů“ ale v žádném případě není vybírat peníze. Kolemjdoucí pouze seznamují s posláním UNICEF a možností pomoci spolu s námi strádajícím dětem v nejchudších zemích světa.
Jak říkají studentky Karolína, Kateřina a Veronika, které jsou v týmu Face-to-face teprve pár týdnů: „Až nás potkáte příště, nebojte se zastavit. Možná budete překvapení, jak málo stačí k záchraně dětského života.“
Co vás k práci pro UNICEF přivedlo?
KB: Dostaly jsme kontakt od kamaráda.
VR: Přesně tak, bylo to na doporučení našeho společného kamaráda, který pro UNICEF dřív pracoval. Dal nám kontakt, a tak jsme to šly zkusit.
Jaké je oslovit svého prvního člověka na ulici?
KB: Jelikož jsme začínaly pouhým vyplňováním dotazníků, tak nám to moc problém nedělalo. A ani následné vyplňování formulářů nám nikdy náladu nezkazilo. Rády se bavíme s lidmi.
KŠ: Pro mě to ze začátku bylo trochu stresující, bála jsem se, že mě ten člověk hned odmítne, ale nakonec se mnou spolupracoval, takže se mi dost ulevilo.
VR: Já jsem extrovert, takže komunikace s cizími lidmi mi vůbec nedělá problém, spíš naopak Taky proto jsem si řekla, že pracovat takhle „face to face“ pro mě bude to pravé. Takže jsem s oslovením neznámých lidí vůbec neměla problém, ani jsem to nějak neřešila. Spíš šlo o to si promyslet, co vlastně budu říkat, a šlo to samo.
Jací jsou vaši kolegové?
KB: Naprosto skvělí. S nimi se rozhodně nikdy nudit nebudete!
VR: Moji kolegové jsou super! Zatím jsem se nesetkala s žádným, s kým bych si nesedla nebo byl nějak negativně naladěný. Každý, s kým jsem měla tu čest se seznámit, byl zatím moc fajn.
Teď jste si kvůli škole daly pauzu, plánujete se k UNICEF vrátit o prázdninách?
KB: Rozhodně. Pauza je opravdu jenom z časových důvodů a ne úplně dobrovolná.
KŠ: Proč nevyužít volného času k dobré věci a zároveň si i přivydělat? 🙂
VR: Hned jak bude po škole, jsme zpět v plné síle!
Jaký je váš nejzajímavější zážitek z práce pro UNICEF?
KB: Těch je hned několik, ale každopádně nejraději vzpomínám na pána, co mi dal 20minutovou přednášku o tom, že pro mě bude velmi obtížné, najít si životního partnera. <smích>
KŠ: Těch zážitků bylo tolik, že asi ani nejde vybrat jen jeden nejlepší…
VR: Souhlasím s Katkou, je toho plno, jelikož se snažíme si práci užívat. Ale vyloženě nejzajímavější bylo asi setkání s uprchlíkem. Ani to nebyl nějaký větší rozhovor, jen jsem oslovila muže, který vypadal sympaticky, abych se ho zeptala, jestli nechce podpořit pomoc dětem. On se ale po chvilce zmínil, že je sám uprchlík z východní Ukrajiny.
O jaká témata se oslovení lidé nejvíce zajímají?
KB: Většinou všichni říkají, že spěchají, takže se hned ptají, na co konkrétně jejich peníze poputují a jak funguje financování UNICEF.
KŠ: Potom ještě jakým způsobem UNICEF pomáhá, v kterých zemích působí a také hodně o programy vzdělání dětí.
VR: Vzdělávací programy nebo lékařská péče pro nejmenší děti vedou. Skoro vždycky taky přijde dotaz, kolik procent z darů jde na pomoc dětem. Lidé si občas myslí, že když UNICEF působí ve všech zemích světa, má velké náklady na provoz, a vždycky je opravdu příjemně překvapí, když jim řeknu, že z každého daru jde 91 % přímo dětem a administrativní výdaje jsou jen 6 %.
Co vám práce pro UNICEF přináší?
KB: Řekla bych, že mě hlavně učí komunikovat s lidmi. A někdy taky i trpělivosti, což se při mojí povaze cholerika docela hodí 🙂
KŠ: Často zábavu, dobrý pocit z dobré věci a také mnoho nových zkušeností, které se budou v budoucím životě rozhodně hodit.
VR: Nevím, jestli přináší, ale rozhodně mě baví takhle komunikovat s lidmi. Plus když je to ještě pro dobrou věc, je to super!
Co byste vzkázaly někomu, kdo o práci pro UNICEF uvažuje?
KB: Ať to určitě zkusí a nebojí se. Je to skvělá zkušenost a i dobrá příležitost poznat nové lidi.
KŠ: To bych podepsala – UNICEF má skvělý tým, takže poznáte nové a zajímavé lidi.
VR: Já hrozně oceňuju, že to není monotónní práce – každý den potkáváte jiné lidi, pracujete na jiném místě, každý den prostě přinese nové zážitky. Protože všechny tři pořád studujeme, je perfektní, že tahle práce nemá stanovenou pevnou pracovní dobu, vše jde po domluvě přizpůsobit a na nikoho se vlastně vyloženě nevážete.
A na závěr – máte nějaký sen, koho byste chtěly na ulici oslovit?
KB: Upřímně ani ne. Budu ráda za každého, kdo se rozhodne přispívat na dobrou věc.
KŠ: Možná… 🙂
VR: O tom jsem zatím ani nijak nepřemýšlela… Možná nějakou celebritu? Ale asi ne, mně stačí potkávat obyčejné lidi – ale s chutí pomáhat.
Myslíte si, že práce v týmu Face-to-face by pro Vás byla to pravé? Chtěli byste se dozvědět bližší podrobnosti? Napište koordinátorovi projektu Miroslavu Svatošovi na msvatos@unicef.cz.
Třeba právě ve Vás dřímá „facer“!
