Publikováno dne 22.04.2016
Rok po ničivém zemětřesení, které 25. dubna 2015 zasáhlo hustě obydlené oblasti Nepálu a zanechalo za sebou více než 9 tisíc mrtvých a 22 tisíc zraněných, se život v postižených regionech i díky pomoci českých dárců znovu vrací k normálu – děkujeme!
Na kontě sbírky na pomoc obětem zemětřesení, kterou český UNICEF vyhlásil okamžitě po katastrofě, se v uplynulém roce sešlo 8 342 321 Kč. I díky pomoci z ČR tak mohl UNICEF v prvních hodinách a dnech poskytovat krizovou pomoc a současně rozvíjet dlouhodobé projekty obnovy zasažených oblastí.
Díky Vaší pomoci mohl UNICEF v nejhůře postižených oblastech Nepálu:
- zajistit pitnou vodu pro 1,3 milionu lidí a hygienické zázemí pro 426 tisíc lidí
- distribuovat 890 589 souprav hygienických pomůcek
- zajistit vhodné náhradní ubytování pro 11 tisíc těhotných žen a kojících matek
- preventivně vyšetřit výživový stav 374 tisíc dětí mladších pěti let a poskytnout podvyživeným dětem terapeutickou výživu a další pomoc
- očkovat proti spalničkám a dětské obrně celkem 4,1 milionu dětí
- posoudit míru poškození 6 300 školních budov
- vybavit 881 tisíc dětí školními pomůckami a vyškolit 8 125 učitelů v poskytování psychologické pomoci traumatizovaným dětem
- poskytnout péči a ochranu 13 317 nezaopatřeným dětem a prostřednictvím včasné registrace zabránit nelegálním adopcím a únosům dětí
Komu jste také pomohli:
Geeta (17 let):
„Společně se sestrou se staráme o čtyři mladší sourozence. Když maminka před třemi lety zemřela, tatínek odjel pracovat do Malajsie a od té doby jsme se neviděli. Po zemětřesení byly ve všech zdech velké praskliny a radši jsme spali venku, aby se na nás dům v noci nezřítil. Hned druhý den přišli lidé z UNICEF a rozdali nám deky, vodu a nové oblečení. Lidé z vesnice nám potom pomohli opravit náš dům.“
Akriti (4 roky):
„V naší školce máme všechno nové, líbí se mi tam. Máme spoustu hraček a je to tam lepší než v té staré, kterou museli zbourat.“
Anjali (14 let):
„Často myslím na své rodiče a bratříčka. Všichni tři zemřeli pod troskami našeho domu. Přišli za mnou lidé z UNICEF a pozvali mě do rádia, abych mluvila o tom, co se stalo v naší vesnici. Pak mi řekli, že nějací hodní lidé mi chtějí dát peníze. Půjdu teď do opravdu dobré školy v Káthmándú. Chci mít dobré známky, vím, že rodiče by na mě byli pyšní…“
Sabina (15 let):
„Mnoho mých kamarádů už nikdy neuvidím… Po zemětřesení jsem nemohla vůbec spát, byla jsem vyděšená, že se otřesy kdykoliv vrátí. Doktorka, která začala chodit do naší vesnice, mi moc pomohla. Hodně jsme si povídaly a poradila mi, co mám dělat, když mě přepadne úzkost a strach. Teď se cítím už mnohem líp.“
Amita (21 let):
„Moje dceruška se narodila dva dny po zemětřesení. Když si na ten den vzpomenu, ještě teď mám husí kůži. Cesta do nemocnice v tom chaosu trvala hrozně dlouho, a když jsme tam dorazili, skoro okamžitě jsem začala rodit. Arpita se narodila v jednom z velkých stanů, které fungovaly jako porodnice. Měla jsem hrozný strach, ale všechno proběhlo dobře a Arpita je krásná zdravá holčička.“
Sharmila (13 let):
„Chodím do speciální školy, protože skoro nevidím. Když se země začala třást, schovala jsem se pod stůl. Všude bylo plno prachu a křiku. Pořád ještě se musíme učit ve stanu, ale škola už snad bude brzy opravená. Máme teď nové učebnice a zdá se mi, že mi s nimi učení jde líp.“
Munal (10 let):
„Když přišli do naší vesnice záchranáři a vojáci, pomáhal jsem jim rozdávat tablety, které se hodí do vody, aby se mohla pít. Až budu velký, taky budu záchranář a budu pomáhat lidem.“
Chinmaya (24 let):
„Po zemětřesení jsme dostali nějaké potraviny, ale nevěděli jsme, jaká bude sklizeň, takže jsme se raději uskromnili. Při kontrole ve středisku mi ale lékař řekl, že Jenis i Janisa jsou podvyživení. Jsou jim teprve dva a čtyři roky a opravdu mě to vyděsilo. Celý měsíc jsem jim dávala terapeutickou výživu a teď už jsou oba zase zdraví a dělají mi radost.“
Děkujeme!
