Koronavirus je testem lidskosti aneb nejčastější dotazy veřejnosti

Publikováno dne 23.03.2020

Pavla Gomba zodpovídá nejčastější dotazy veřejnosti týkající se koronaviru.

Je epidemie koronaviru podobná jiným epidemiím, které UNICEF ve světě řeší nebo řešil?

UNICEF pracuje trvale ve 193 zemích. Naši pracovníci jsou právě teď v terénu i v těch nejobtížnějších částech světa, včetně Severní Koreje, Sýrie, Somálska nebo Konga. Co se týká koronaviru, nabízí se paralela s epidemií eboly, i když ta je mnohem nakažlivější, má závažnější průběh a nesrovnatelně vyšší počet úmrtí. Situace ohledně koronaviru se stále ještě vyvíjí, ale určitou inspirací pro její řešení by mohla být zkušenost se zastavením eboly v Sierra Leone – v zemi, kde jsem opakovaně pobývala a situaci zde dobře znám.

Podobně jako u koronaviru se nemoc šířila především mezilidským kontaktem, rychlé šíření umocňovala i tradice pořádat zesnulým velké pohřby s účastí celé vesnice. Nákazou byli nejvíce ohroženi zdravotníci a ženy, které se v rodinách staraly o nemocné. Velkým problémem, který – naštěstí zatím v malém – vidíme i u koronaviru, byla stigmatizace pacientů a jejich dětí. V Africe stále funguje velká rodina, která si navzájem poskytuje podporu. Vzít si však domů děti sestry infikované ebolou najednou představovalo velké dilema. V zemi tak bylo tisíce sirotků nebo dětí s rodiči v karanténě, o které se neměl kdo postarat. Stejně tak lidé, kteří se po vyléčení vraceli do svých komunit, museli čelit obavám okolí z nákazy. Měli problémy doma i v zaměstnání.

Nejistotu, kterou epidemie vyvolávají, také často doprovází šíření poplašných zpráv a různých konspiračních teorií. V Sierra Leone lidé věřili tomu, že nemoc vyléčí pití nápoje zvaného Bitter Kola.  A kolegové v Demokratické republice Kongo, kterou také postihla epidemie eboly, právě teď čelí fámám, nabádajícím místní lidi, aby se nenechávali proti ebole očkovat, protože vakcíny centrální vláda otrávila, aby se zbavila problémů v regionu, kde je silná opozice.

Během mimořádných situací je prostě přístup ke spolehlivým a aktuálním informacím zásadní. Fámy mohou oddálit potřebná vyšetření nebo zdravotnické zákroky, nechránění lidé jsou potom vůči nákaze zranitelnější. Během epidemie tak mohou dezinformace i zabíjet.

Jaká opatření v Sierra Leone pomohly šíření eboly zastavit?

Mluvíme o jedné z nejchudších zemí světa, kde se endemicky vyskytuje malárie a pouze 2 procenta populace mají doma pitnou vodu z kohoutku. Pro vodu se musí chodit často kilometry daleko a většina lidí nemá doma ani to nejzákladnější hygienické zázemí, voda a toalety chybí i na školách a v nemocnicích. Od prvního výskytu až do vymýcení nákazy to trvalo víc než rok a půl. Opatření zahrnovala izolaci některých regionů, zavření škol na dobu jednoho měsíce a zajištění výuky rozhlasem, v závěrečné fázi potom třídenní karanténu celé země. Samozřejmě s intenzivní osvětou ohledně hygieny a zajištěním potřebných léků a zdravotnického materiálu.  

Jak se UNICEF dívá na zavírání škol?

V krizových situacích je pro nás udržení školní docházky hned druhou prioritou, následující po bezprostřední záchraně lidských životů. Současně s polními nemocnicemi proto vždy stavíme i školní stany. Pravidelný denní režim je pro děti velmi důležitý, dává jim pocit jistoty a „normálnosti“, pomáhá překonat nudu, obavy a traumata. Současná situace v České republice je opravdu výjimečná. Vážím si toho, že se školy, jednotliví pedagogové i rodiče snaží hledat alternativy a výuku udržet.

Jak se mají chovat během epidemie koronaviru těhotné a kojící ženy?

O přenosu a chování koronaviru je toho zatím známo příliš málo na to, aby bylo možné udělat jednoznačné závěry. UNICEF však spolupracuje s předními světovými vědci, odborníky a kolegy ze Světové zdravotnické organizace, a má tak k dispozici nejčerstvější poznatky. V současné době není jasné, zda COVID-19 může procházet transplacentální cestou k plodu. U několika dětí, které se zatím matkám s pozitivním testem na COVID-19 narodily, nebyl virus zjištěn. Stejně tak virus nebyl zjištěn v mateřském mléce infikovaných žen. Případů je ale stále – a naštěstí – příliš málo. Je však známo, že těhotné ženy mají vyšší riziko závažné morbidity a mortality způsobené jinými respiračními infekcemi, jako je chřipka nebo SARS, a proto by měly ochraně před nákazou věnovat zvýšenou pozornost. Co se týká kojení, matky by měly udělat vše pro to, aby při kojení i další manipulaci s dítětem zabránily potenciálnímu přenosu viru na své dítě, včetně mytí rukou před dotykem dítěte a nošení obličejové masky, a pokud je to možné, i během kojení. V každém případě je nutné konzultovat
konkrétní postupy s lékařem.

Co dělá UNICEF pro zastavení šíření koronaviru v České republice?

Hlavní prioritou UNICEF jako Dětského fondu OSN je ochrana dětí. Mnoho českých rodičů karanténa postavila do nečekané situace, musí řešit řadu praktických věcí a často nevědí, jak s dětmi o epidemii mluvit. Některé děti vítají neplánované prázdniny, ale mohou se vyskytnout i úzkostné reakce, děti mohou mít obavu z nejisté budoucnosti, v souvislosti s úmrtností v sousedních zemích se mohou bát ztráty rodičů a podobně. Proto jsme na zveřejnili osm doporučení, jak s dětmi o epidemii mluvit a jak jim poskytnout potřebnou psychickou oporu. Od našich příznivců máme odezvu, že se tyto zásady dají využít i v komunikaci se seniory, pro které tato nová situace může být nečitelná a matoucí.

Zvažovali jsme také výzvu na šití roušek dobrovolníkům, kterých máme v Česku víc než tři tisíce, ale tato iniciativa se u nás rozeběhla samovolně, což je samozřejmě nejlepší.

A co přímé dodávky zdravotnických potřeb do ČR, je i to reálné?

UNICEF může zajišťovat jen tolik pomoci, na kolik má prostředky. Mnoho lidí si myslí, že nás financuje OSN, ve skutečnosti je však UNICEF financován pouze z dobrovolných příspěvků. V každém případě je UNICEF připraven jednat o pomoci s každou zemí, která o pomoc ze zahraničí pořádá. Věřím však, že Česká republika má dostatečnou infrastrukturu, aby koronavirus zvládla.

Ve kterých zemích teď UNICEF s řešením COVID-19 pomáhá?

Od prvního výskytu COVID-19 jsme už z centrálního humanitárního skladu v Kodani dodali šest velkých zásilek humanitární pomoci o celkové hmotnosti 31 tun do Číny, Severní Koreje, do Íránu, na Papuu Novou Guineu a další ostrovy v Tichomoří. Aktuálně jednáme o rozšíření existujících programů v Kambodži, Mongolsku, Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu a Východním Timoru. Chceme potřebnou osvětu dostat k 210 milionům lidí napříč celým regionem.

Jak konkrétně tyto programy probíhají?

UNICEF poskytuje hygienické, lékařské a ochranné prostředky pro zamezení šíření viru v nemocnicích a komunitách a posílení kapacit zdravotnických systémů. Dosavadní dodávky zahrnovaly respirátory, ochranné obleky a brýle, profesionální rukavice pro zdravotnické provozy, soupravy pro odběr vzorků, teploměry, dýchací přístroje.

Je to důležité pro boj v první linii, samo o sobě to ale situace nevyřeší. Důležitá je
osvěta na úrovni komunit a jednotlivců, aby lidé rozuměli, jak se virus šíří, a přizpůsobili tomu své chování. Snažíme se také zmírnil vedlejší dopady epidemie koronaviru na děti, jako je uzavření škol, přetížení zdravotnických zařízení, ztráta rodičů, bezpečnostní rizika a také finanční a potravinová nouze, která může některé rodiny postihnout.

Co humanitární dodávky, nemáte na hranicích problémy?

Koronavirus má samozřejmě velmi vážné dopady na globální logistiku, ať už z důvodu snížení počtu zaměstnanců na letištích, přístavech a skladech, tak kvůli omezení provozu infrastruktury a obecného pohybu osob. Kromě toho některé země přistoupily k zákazu vývozu prostředků proti COVID-19 do zahraničí. UNICEF a partnerské organizace sice mohou vyjednat humanitární výjimky, rychlost a plynulost humanitárních dodávek to ale může omezit.

Problematiku uzavření hranic jsme byli schopni z větší části řešit, protože omezení platí pro lidi, ne pro zboží. Dochází však ke zpožděním, protože některé země vyžadují na hranicích dezinfekci zboží nebo je propouštějí dále teprve po uplynutí určité lhůty. Továrny se nyní v Číně znovu otevírají a významně zvyšují výrobní kapacity. Spolupracujeme se zasilatelskými a logistickými partnery, abychom případným blokacím předešli a dodávky do míst určení urychlili.  Situace je tedy složitá, ale řešitelná.

Jak je možno se zapojit?

Hlavní prioritou je, aby se každý z nás chránil před nákazou. Právě teď nic není důležitějšího. Aby rodiče chránili své děti, aby jim poskytli zázemí a oporu. Vyzýváme také veřejnost k odpovědnosti při šíření a sdílení informací o nákaze, aby se nešířily nepravdivé zprávy, aby pacienti nebo lidé v karanténě nebyli stigmatizováni. Vítáme také jakýkoliv finanční příspěvek na programy v terénu. Například za 90 Kč je možno zajistit 25 velkých mýdel pro školu nebo komunitu. Investicí do těchto programů nejenom pomáháme druhým, ale chráníme i sami sebe. Pro tyto účely jsme spustili platformu zastavmecovid.cz.   

Přijímáte v této situaci i věcné dary?

Za pomůcky a vybavení, které UNICEF distribuuje, nese plnou právní a věcnou odpovědnost. U léků a zdravotnického materiálu, ale vlastně u všech položek z humanitárního katalogu, proto máme velmi vysoké nároky na dodavatele. Dodávky pro děti musejí být kvalitní, bezpečné, sterilní a spolehlivé, řešíme také bezpečnost a trvanlivost obalu, přepravu. Z těchto důvodů nemůžeme přijímat věcné dary od jednotlivců. Dodavatele, kteří však tímto screeningem prošli, právě teď žádáme o navýšení podpory, zejména v kategorii antibiotik a zdravotnických pomůcek.  

Všichni teď přemýšlejí o dlouhodobých dopadech koronaviru, sčítají předpokládané škody a výpadky, může být pro nás současná situace i v něčem pozitivní?

Nevím, jestli se právě teď dá mluvit o pozitivních dopadech. Pro mne je koronavirus především testem lidskosti. Tisíce dobrovolníků, kteří se u nás takřka přes noc spontánně zapojili do šití roušek pro druhé, je krásným příkladem toho, že lidskost a solidarita z Česka nevymizely.

Hodně lidí, které zatím situace ve vzdálenějších zemích moc nezajímala, si najednou uvědomilo, jak moc je svět propojen. Z Prahy až na konec světa se dostanete řádově v hodinách. A i když pro cizince zcela uzavřeme hranice, potenciální hrozbou stále zůstávají Češi, kteří ven cestují a ze zahraničí se vracejí zpět domů.

Při řešení epidemie mají vláda a úřady nesmírně důležitou roli. Koronavirus je ale také o osobní odpovědnosti. Na tom, jestli si dnes večer pořádně umyju ruce, totiž může záležet, jestli pozítří sousedovic babička přežije. To je veliká odpovědnost. Mysleme na to – chraňme se navzájem!