Rozhovor s Danielem Sobotkou

Publikováno dne 21.10.2020

“UNICEF není jako řada jiných organizací, UNICEF je jenom jeden,” říká Daniel Sobotka, ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Říká se, že hudba nezná hranic. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Samozřejmě, protože hudba nepotřebuje překlad. Na rozdíl od divadla a jiných forem umění, které používají mluvené slovo nebo jazyk. Takže hudba, stejně jako třeba výtvarné umění, jistě hranic nezná.

Jste ředitelem velké kulturní instituce s dlouhou historií. Co Vás k tomuto povolání přivedlo?

Já jsem vystudoval mezinárodní vztahy a v rámci rodiny jsem tak byl spíš rebel. Můj otec byl divadelník, můj strýc hudebník, moje teta pracovala v knižním nakladatelství. Z toho vyplývá, že kultura mě odmalička zcela obklopovala. Proto asi není úplně překvapivé, že i já jsem zůstal v této oblasti.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy pod Vaším vedením odehrál spoustu koncertů. Dokázal byste říci, na který z nich jste nejvíce pyšný?

Vybrat jeden koncert asi nedovedu. Ale uvědomuju si a  pozoruju to i na našich muzikantech, přestože jsou to protřelí světoběžníci, že vždy na zahraničním turné jsou znovu a znovu hrdí. Naši skladatelští velikáni – Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů – nám vydláždili cestu do světa a my tuto hudbu teď interpretujeme. Ve světě jsme takovým kulturním ambasadorem, což je velmi povznášející pocit. Proto bych vyzdvihl především zahraniční koncerty, protože mají ještě další smysl než jen ten umělecký.

Jak na Pražské symfoniky dopadá současná pandemie? Jak ovlivňuje Vaši každodenní práci, plánované koncerty, zkoušky orchestru?

Myslím, že naprostá většina z nás se ocitla ve velmi komplikované situaci. Symfonický orchestr je těleso o nějakých sto lidech. To samo o sobě je nyní velké riziko – tolik lidí shromáždit, aby spolu trávili čas, nemluvě třeba o dechových nástrojích a tak dále. Být členem symfonického orchestru v koronavirové době je tedy velmi rizikovou záležitostí. Kultura byla jednou z prvních oblastí, na kterou dopadla restriktivní opatření, a zároveň bude jednou z posledních v rámci rozvolňovacích opatření. Tak se to dělo na jaře a myslím, že stejné to bude i teď.

Vnímáte nějaký rozdíl v dopadech na kulturní sféru na jaře a nyní na podzim? Je to teď horší, nebo jste po jarní zkušenosti byli více připraveni na fungování za ztížených podmínek?

Na tohle se myslím úplně připravit nemůžete. Každý člověk, který vystupuje na jevišti nebo na pódiu, ať už je to muzikant, herec nebo jiný umělec, to jsou všechno lidé, kteří jsou na vystupování před publikem závislí, je to pro ně jakýsi adrenalin a samozřejmě jim to chybí. Kromě samotných rizik, která přináší zkoušení nebo příprava koncertu, tak je složité také to, že tito lidé nemohou vystoupit před svým publikem. A obávám se, že teď na podzim to bude ještě složitější a delší, než tomu bylo na jaře.

FOK je od roku 2014 partnerem české pobočky UNICEF. Proč jste se tehdy mezi řadou jiných organizací rozhodli právě pro UNICEF?

UNICEF není jako řada jiných organizací, UNICEF je jenom jeden. Ryzí na tom je, že to byla přímo iniciativa členů orchestru, kteří za mnou přišli a jmenovali právě UNICEF. Pro mě už bylo velmi jednoduché UNICEF oslovit, tím spíše, že i z jejich strany jsme se setkali s bezprostředním zájmem a vstřícností.

Setkal jste se ve své profesi či na zahraničních cestách s UNICEF?

Když jedeme na zahraniční turné, tak se zpravidla nedostáváme do oblastí nebo do zón, kde operuje UNICEF. Naše zájezdy většinou vedou po dobře fungujících metropolích, kde UNICEF není potřeba. Ale jakmile v zahraničí zmíním, že spolupracujeme s touto organizací, dostane se mi velmi uznalé reakce – UNICEF je na celém světě velmi považován. Co se týče programů v terénu, slyšel jsem od paní ředitelky velmi zajímavá vyprávění o české pomoci ve Rwandě a Bhútánu, což jsou nesmírně zajímavé země s úžasnou kulturou. Myslím, že jedinečnost UNICEF je opravdu v té terénní práci. Zmínila jste, že jsme si UNICEF vybrali z mnoha institucí – je řada takových, které organizují sbírky, ale v těch nejvíce zasažených oblastech nemohou pracovat a neví, jak to tam skutečně vypadá. Takže ta zkušenost a pracovníci přímo na místě jsou myslím to, co je na fungování UNICEF tak cenné.

Na slavnostním zahájení 86. sezóny Pražských symfoniků v Pražském senátu jste jako přídavek ve světové premiéře zahráli instrumentální verzi klasické písně One Love od Boba Marleyho. Jak obtížné bylo skladbu upravit pro orchestr a také ji s hudebníky nacvičit?

My jsme se rádi zapojili do této světové kampaně a moc si toho považujeme. Pro písně Boba Marleyho, tedy pro reggae, je důležitý rytmus a melodie jsou velmi jednoduché, takže při té úpravě bylo nutné dbát na to, aby se správně využila celá paleta nástrojů symfonického orchestru. Úpravu dělal dirigent a v tuto chvíli také aranžér Jan Kučera a myslím, že si s tím poradil velmi dobře. Neměli jsme moc času, takže on pracoval velmi rychle a pro naše hudebníky už nebyl problém to nazkoušet.

20. listopadu, na Světový den dětí, se ikonické budovy v Praze a ve světě rozzáří do tyrkysové barvy UNICEF. Co byste při této příležitosti dětem popřál?

Přál bych si, abychom my dospělí mohli všem dětem zajistit takový svět, aby UNICEF vůbec nemusel existovat. To, že UNICEF tady ještě musí být a dělat tu práci, kterou dělá, vlastně není moc dobrá vizitka nás dospělých. Takže bych všem dětem nejvíce přál takové životní podmínky, aby se mohly rozzářit i jejich oči.

Součástí dlouhodobého partnerství UNICEF a FOK je také tradiční vánoční koncert. Vstupenky na benefiční koncert Trumpet Show pro UNICEF, který se uskuteční 1. prosince 2020 od 19.30 hodin ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, jsou již nyní k dostání na našem e-shopu. Vstupenky je také možné objednat e-mailem na unicef@unicef.cz. Doufáme, že i v letošním roce se tato výjimečná událost bude moci uskutečnit a těšíme se, že se s Vámi opět ve zdraví setkáme.