Rozhovor s Tomášem Zimou

Publikováno dne 22.10.2020

„Přeji všem dětem zdraví, ty nejlepší podmínky pro vzdělání a lepší život bez válek či katastrof – a hlavně: milující rodiče,“ říká profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, která je od letošního roku partnerem české pobočky UNICEF.

Vážený pane rektore, před časem jste přijal pozvání jako host veřejné diskuse UNICEF na téma Humanita: více než jen slovo?. Co pro vás slovo „humanita“ znamená?

Humanita pro mne znamená vzájemnou pomoc druhým, respektování názoru ostatních lidí, slušné chování a ohleduplnost. V medicíně je to potom humanitární pomoc, charita, jež vybízí  pomáhat chudým a mocné k pomoci bezmocným, při hladomorech a životních katastrofách.

Ocitl jste se někdy během svého života v situaci, kdy pro vás byla pomoc druhé osoby zcela zásadní? Pokud ano, kdy to bylo a jak jste se s přijetím pomoci vyrovnával?

Pomoc druhých osob je zcela zásadní; zvlášť ve složitých životních situacích. Pomoc také  potřebuje mnohem více lidí, než si dokážeme představit. Někteří z nich jsou obzvláště zranitelní – malé děti, senioři… U mne to bylo například  onemocnění mých rodičů. Vždy jsou to situace velmi náročné na psychiku, zvlášť pokud  jde o vaše blízké a milované. Ale v každé situaci, kterou jsem musel ve své profesi i mimo ni řešit, byla pomoc mých kolegů a blízkých pro mne velmi zásadní. Uvědomoval jsem si, že se mi vše daří zvládnout lépe, než kdybych to řešil bez jejich pomoci. Sám se s  pomocí druhým setkávám ve své každodenní práci lékaře, je to moje poslání a práce.

Říká se, že vzdělání je lék na chudobu, nerovnost, dokonce i migraci, války, násilí… A jakou roli v této rovnici hraje zdraví?

Přes 256 milionů dětí na světě nemůže chodit do školy. V mnoha zemích dětem školní výuku znemožňují ozbrojený konflikt, chudoba, humanitární katastrofy či samotný školní systém. Negramotnost či nízké vzdělání vede často k chudobě a zneužívání. Podpora vzdělávání a výuky praktických dovedností je proto nesmírně důležitá. A je o to důležitější, neboť stoupá počet mladých lidí na světě, kterých je v současnosti historicky nejvíce. Nejen že vzdělání zlepšuje vyhlídky na zaměstnání a tím snižuje hrozbu chudoby, hladu a nemocí, ale také posiluje možnosti žen i mužů bojovat proti diskriminaci. Motivuje je k aktivnější účasti ve veřejném životě a prosazování svých zájmů ve společnosti. V oblastech zasažených ozbrojeným konfliktem školní docházka přináší řád, stabilitu a radost do života dětí. Zdraví nelze oddělovat od vzdělání. Vzdělání je tou nejlepší investicí do budoucnosti, a proto patří a musí patřit mezi reálné priority společnosti, která chce být ve střednědobém a dlouhodobém horizontu konkurenceschopná a úspěšná.

Ve své profesi jste ve spojení s kolegy z nejrůznějších zemí a kulturních prostředí, sám jste velkou část světa procestoval, míříte často i do oblastí, které nepatří mezi typické turistické destinace. Na kterou takovou cestu nejraději vzpomínáte? A proč?

Ano, navštívil jsem řadu zemí, nemohu nezmínit země v Latinské Americe, jako je Bolívie, Peru, kde zejména v Bolívii jsou obrovské sociální rozdíly. Pamatuji si, když jsem tam byl v 90. letech, tak mne průvodce upozorňoval na plochu, která byla zelená s tím, že je to hřbitov pro bohaté, který chodí pravidelně zalévat… To byl takový paradox vzhledem k tomu, jak tam lidé žijí, v jakých podmínkách a na jaké životní úrovni! Potom jsem navštívil africké země Zimbabwe a Madagaskar, kde jsem přednášel (témata) pro laboratorní medicínu. Navštívil jsem také oblasti jihovýchodní Afriky, které patří mezi velmi chudé regiony. Zde jsem naopak potkával zase lidi, z jejichž tváří vyzařovala radost a spokojenost.

Setkal jste ve své profesi či na zahraničních cestách s UNICEF?

Na zahraničních cestách v Africe, Latinské Americe i v Asii na Filipínách jsem se setkal s místy, které měly označení toho, že zde působí organizace UNICEF. Rád bych je navštívil a seznámil se podrobně s prací, ať se již jedná o prevenci očkování, vzdělávání, nebo velkého celosvětového zdravotního a sociálního problému, kterým je  HIV/AIDS. Věřím, že zapojení naší univerzity by bylo ku prospěchu i humanitární pomoci UNICEF.

Univerzita Karlova a česká pobočka UNICEF v partnerství uzavřeném letos v červnu spojují své síly pro oblast osvěty, rozvoje humanity, vzdělanosti a tvůrčí činnosti za účelem ochrany a zlepšování životních podmínek dětí a mladých lidí a podporu jejich všestranného rozvoje. Jak vnímáte poslání UNICEF v současném světě?

Dohoda o spolupráci mezi Univerzitou Karlovou a Českým výborem UNICEF je velice dobrou zprávou. UNICEF hraje klíčovou roli při ochraně a zlepšování životních podmínek těch nejpotřebnějších a nejslabších – dětí. Univerzita Karlova má zase ve svých řadách mnoho odborníků, kteří myšlenku UNICEF rádi pomohou šířit a propagovat. Věřím, že se Univerzitě Karlově podaří zapojit do projektů pomocí svých vědeckých týmů a studentů. Vidím zde příležitost především pro studenty medicíny, kteří se již na humanitárních akcích podíleli v Africe, ale také pro studenty ostatních fakult: pedagogické, filozofické a dalších.

UNICEF pracuje ve 193 zemích světa, včetně těžko přístupných horských oblastí nebo zcela izolovaných komunit. Využívá proto různé inovace v humanitární pomoci, jako je například registrace narozených dětí pomocí SMS nebo drony pro přepravu očkování či biologických vzorků. Jak se jako lékař díváte na tyto inovace a jejich roli ve zlepšování přístupu k lékařské péči do budoucna?

Moderní technologie, ať je to používání mobilů, dronů a nyní například digitální vzdělávání a stále sofistikovanější možnost komunikace, je v medicíně potřebná. Do lékařských oborů pronikají nové způsoby zpracování dat, které svou rychlostí a objemem analyzovatelných dat vynikají nad člověkem, i když například míra jejich chybovosti je s lidskými výkony srovnatelná. Kromě toho mají do svého postupu zakomponovánu schopnost nepřetržitě své postupy vylepšovat. Díky těmto vlastnostem se již prosadily do používání v řadě medicínských oborů a s jejich pomocí se dospělo mnohem rychleji k objevům, na nichž by se klasickými způsoby strávilo daleko více času. Věřím, že nové technologie pomohou snižovat v tomto rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, kontinenty a sociálními skupinami. Vždy jde o lidské bytosti a vidět umírající dítě je strašlivá věc. Je to zbabělost těch, co se k tomu vyjádří anonymně na sociálních sítích. Z toho je mi velmi, velmi smutno.

Ve veřejném prostoru občas zaznívají názory, že snižování úmrtnosti dětí a zlepšování zdravotní péče v krizových oblastech světa nejsou v zájmu lidstva, protože planeta je již přelidněná a zdrojů ubývá. Jak se na tyto názorové proudy díváte?

Každé dítě na světě má právo na co nejlepší život, na zdravotní péči, stravu, vzdělání, bezpečné zázemí, lásku a péči rodičů. Máme globální odpovědnost pomáhat lidem v nouzi a přispívat k dlouhodobému rozvoji a spravedlivějšímu světu. Na světě žije 800 milionů lidí v extrémní chudobě a 70 milionů lidí bylo nuceno uprchnout ze svých domovů. Svět dosáhl v řadě oblastí velkého pokroku. Nikdy dřív nemělo tolik lidí přístup ke vzdělání a zdravotním službám. Nicméně rozdíly mezi těmi, kteří žijí v prosperitě, a těmi, kteří žijí v chudobě, se zvětšují a stále více lidí potřebuje ochranu a humanitární pomoc. Změny klimatu a infekční nemoci nejsou omezeny státními hranicemi a výzvy, které přináší migrace, stále narůstají.

Jak současná pandemie ovlivnila činnost UK a jak ovlivňuje vaši každodenní práci?

V uplynulých měsících se nám i přes koronavirová omezení podařila řada důležitých věcí. Pracujeme s nezměněným nasazením. Univerzita plní svoji povinnost ve vztahu ke svým studentům i zaměstnancům i v podmínkách různých omezení a okamžitých opatření. V tomto akademickém roce před námi stojí řada náročných úkolů a osobně věřím, že je zvládneme. Jsou to investiční akce, které v současnosti univerzita realizuje či připravuje. Velmi slibně se rozběhla spolupráce a činnost v rámci mezinárodní prestižní univerzitní aliance 4EU+, kterou jsme uzavřeli s dalšími předními evropskými univerzitami – Univerzitou v Heidelbergu, Univerzitou Sorbonna v Paříži, Kodaňskou univerzitou, Milánskou univerzitou a Varšavskou univerzitou. V tomto roce začíná řada projektů, které se soustředí na inovace ve vzdělávání.

Věnujeme se také problematice udržitelného rozvoje. Nicméně to vnímáme jako široké téma, do kterého rozhodně spadá významně právě vzdělávací role univerzity, zajímá nás i otázka rovnosti přístupu k příležitostem a mnohé další. UK je rovněž aktivní v naplňování své třetí role ve společnosti. Naši odborníci a vědecké týmy se aktivně zapojují do řešení aktuálních celospolečenských témat, společně s dalšími univerzitami a vysokými školami. Pokud jde o oblast vědy a výzkumu, snažíme se s velkým úsilím dokončit obě hodnocení tvůrčí činnosti, státní i vnitřní, a doufáme, že povedou k užitečným výsledkům pro rozvoj naší vědecké činnosti. V souvislosti s hodnocením pracujeme i na systému budoucího financování vědy a vnášíme vlastní kritický pohled v této věci. Pevně ovšem doufám, že současný nouzový stav nebude prodloužen a že se vrátíme co nejdříve k normálnímu životu.

Jak vnímáte vlnu solidarity, která se u nás na jaře vzedmula v souvislosti s pandemií covid-19 a zapojení studentů, například mediků? Vznikly nějaké dobrovolnické iniciativy či projekty také v rámci UK?

Na jaře 2020 byl zřízen v reakci na covid-19 univerzitní krizový tým, který  se pravidelně schází a vyhodnocuje situaci. Kolem tří tisíc studentů medicíny se okamžitě dobrovolně zapojilo do práce v nemocnicích, hygienických službách či na call centrech. Spolu s dalšími našimi studenty včetně těch z ciziny. Studenti Pedagogické fakulty UK hlídali děti zaměstnancům nemocnic či pomáhali s výukou handicapovaných žáků a studentů. Jejich nadšení, ochota, zápal a pohotovost 24 hodin denně byly obdivuhodné.

Desetinásobný nárůst nemocných koronavirem mezi lékaři, sestrami a zdravotnickým personálem za poslední měsíc uvedl znovu do pohotovosti studenty lékařských fakult nejen Univerzity Karlovy. I v této době zapojení studentů medicíny pokračuje. Stovky mediků vypomáhají v nemocnicích a další jsou připraveni pomoci. Vláda s ohledem na vývoj pandemie uložila pracovní povinnost studentům vyšších ročníků zdravotnických programů, psychologie či farmacie na vysokých školách. Povinně se do pomoci s epidemií mají zapojit také vysokoškoláci studující sociální obory. UK předala úřadům seznamy se zhruba 5000 studenty, z toho 3900 ze zdravotnických oborů. Lékařské fakulty odevzdaly na příslušné orgány ochrany veřejného zdraví seznamy mediků, kteří by měli být povinni ze zákona nastoupit jako pomoc do nemocnic. To, co naši  studenti v posledních měsících dokázali, mne naplňuje pocitem, že si umíme pomoci a že mladá generace není lhostejná či sobecká. Měl jsem – a mám – z toho velkou radost, nejen jako rektor, ale i jako občan ČR.

Jaký je pro Univerzitu Karlovu rozdíl v nouzovém stavu na jaře a nyní na podzim?

Situace je problematická a omezující, to je samozřejmé, ale jsme na to dobře připraveni. Již na jaře jsme si ve velkém vyzkoušeli, jaké je to učit on-line a kolegové na fakultách to zvládli dobře. Samozřejmě tento způsob výuky není z dlouhodobého hlediska ideální, neboť ne všechny obory jsou na on-line výuku vhodné. V období nouzového stavu zvládáme poměrně rychle situaci s řešením ubytováním na kolejích, které museli studenti podle nařízení vlády opustit.  Závažným problémem při řešení epidemie je však stále špatná komunikace.

Jak to myslíte?

Informace od státu jsou bohužel často zmatečné, nejasné a všichni je dostáváme na poslední chvíli. Takový stav nelze akceptovat, zvláště v momentě, kdy tato rozhodnutí zásadně mění ze dne na den chod škol a ovlivňují životy statisíců žáků, studentů i rodičů! Věřím, že se změní styl komunikace, omezí se množství tiskových a mediálních výstupů. Nejen Univerzita Karlova, která zahrnuje 60 tisíc lidí, potřebuje alespoň jeden pracovní den na to, aby se na každou novou situaci připravila… Politika ze strany státu by měla být uklidňující, vysvětlující a proaktivní, nikoli vytvářející paniku a zmatky.  Zvládáme to, ale doufám, že existuje časový horizont pro nouzový stav, po který ve velké většině budeme doma u počítačů. Nadosmrti je to nemyslitelné. Virus tady je. A my ho rouškou nezabijeme. Stejně jako je tady chřipka, je tady i koronavirus. Doufám, že studenti nebudou nadlouho v sociální izolaci.

Jedním z pilířů programů UNICEF v terénu je očkování proti dětským nemocem. Imunizace se však z různých důvodů stává kontroverzním tématem, hodně se nyní diskutuje o vakcíně proti covid-19. Dáte se vy osobně proočkovat, až bude vakcína?

Očkování podporuji, nerozumím tomu, že někdo své děti nedá očkovat proti infekčním nemocem. Na některé dětské choroby se očkuje jednou, na některé vícekrát. Slouží k ochraně zdraví očkovaných dětí, k zabránění vzniku a šíření určitých infekčních onemocnění, vzniku epidemií  nebo k ochraně zdraví jiného jedince, který sám nemůže být očkován. Je tu  řada očkování  proti nemocem, na které  lidé i v roce 2020 umírají. Na chřipku je proočkovanost asi osm procent populace. Stejně lidé bohužel umírají.

Právě zmiňované očkování proti chřipce by mělo být jakousi „první fází“ boje se současnou podzimní druhou vlnou koronaviru. Jenže to by číslo proočkovaných muselo radikálně stoupnout. Celková proočkovanost je potřeba 30 procent, u rizikových skupin 75 procent. A tam je to zatím jen 20 procent. Plošné očkování na covid-19 je při současném stavu nesmysl. Nedokážu si představit, že se všichni proočkují. Vidina, kterou dávají politici a farmaceutické firmy, že když bude vakcína, budeme spaseni, je trošku iluzorní. Uvidíme, jak stát posoudí schopnost a potřebnost, koho očkovat. Pravděpodobně půjde o lidi s rizikovými nemocemi, seniory, zaměstnance v rizikových a kritických infrastrukturách a podobně. Vakcína proti covid-19 u řady lidí vyvolá imunitní ochranu a po určitou dobu je bude chránit. Nicméně pořád budeme očkovat proti jednomu typu koronaviru. Je také otázka, jak se SARS-Cov-2 bude v čase měnit a jak se tomu přizpůsobí vakcína. To, co média skoro nepíší, je, že asi 80 procent osob s covidem neví, že ten covid má, protože nemají skoro  žádné příznaky. Až bude vakcína, která splní všechna kritéria, uvedena, vzhledem tomu, že nejsem v rizikové skupině, přenechám ji potřebnějším. Nyní je vhodné, aby se lidé nechali očkovat proti chřipce.

Dne 20. listopadu, na Světový den dětí, se Karolinum přidá k ikonickým objektům po celém světě a rozsvítí se do tyrkysové barvy UNICEF. Co byste dětem popřál?

Přeji všem dětem především zdraví, ty nejlepší podmínky pro vzdělání a lepší život bez válek a katastrof. Hlavně však milující rodiče, kteří jim budou rodiči, vychovateli i přáteli. Doufám, že i nadále pro ně budeme dělat víc, než je jen připomínka Světového dne dětí 20. listopadu.