Publikováno dne 19.02.2025
New York, Gaza, Goma, knihy a daně. Pět nejsilnějších momentů nejkratšího měsíce roku:
Začátkem února jsem se zúčastnila jednání Výkonné rady UNICEF v New Yorku. Příspěvky delegací odrážely napjatou současnost. Za dlouhým dřevěným stolem, svědkem dekád globálních jednání, mi přišla na mysl slova profesora Matějčka – o nutnosti překonávat sobectví osobní, rodinné i národní. Je sobectví přirozené? Probouzí krize v lidech to nejlepší, nebo nejhorší? Má smysl si pomáhat, nebo je v 21. století každý sám za sebe? Věřím, že existuje zdravé sobectví, které potřebujeme k přežití, a nezdravé, které ubližuje nejen druhým, ale i nám. Na čem jiném by se státy měly shodnout, než na ochraně dětí?

Dohoda o izraelsko-palestinském příměří je nadějí pro děti v Gaze i celý svět. Žádné dítě by nemělo být odděleno od rodiny nebo drženo jako rukojmí. Přesto stále z Gazy přibývají snímky s popisky „nepoužívat pro fundraising, dítě zemřelo“. Vidím ztrápené, podvyživené děti, jejichž život sotva začal. Děti bez nohou, které se radují z invalidních vozíků, jako by vyhrály školní soutěž. Čtyřletou Eliu s amputovanou nohou, prsty na ruce a těžkými popáleninami. Její matka zemřela, protože jí byla odepřena lékařská evakuace. Elia ji potřebuje taky – jinak přijde o druhou nohu a ruku. Je ještě naživu? Tyto děti nemohou čekat, až se politici dohodnou. Pro ně může být každý den poslední. Viděli jste v českých médiích jediný příběh dítěte z Gazy? Ve válkách platí děti nejvyšší cenu – a ty v Gaze jako by ani neexistovaly.

4250 km odtud děti v Gomě čelí hrůzám násilí, které po letech klidu znovu propuklo. Projela jsem mnoho zemí, ale jen málo míst je krásnějších než okolí jezera Kivu. Oč krásnější vzpomínky, o to bolestnější současnost. V nemocnicích dochází léky, včetně těch, které musí být podány do 24 hodin po znásilnění jako prevence HIV. Naši kolegové pomáhají přímo na místě.

A z trochu pozitivnějšího soudku: Loni v únoru mě nadchl knihobox na recyklaci knih – uvolní místo v knihovně, podpoří další čtenáře a přispívá na vzdělávání dětí. Karmickým řízením osudu se knihobox po roce ocitl v prodejně UNICEF! Minulý týden jsem tam s těžkým srdcem nechala čtyři knihy. K mému překvapení byl už úplně plný! Knihy je možné přinést každý čtvrtek.

Únorová radost? Podepisování daňových přiznání! Většina jde elektronicky, ale tisíce stále putují poštou. S dobrou propiskou zvládnu 600 podpisů za hodinu – a má to své kouzlo. Držet obálku, kterou si brzy najde dárce ve schránce, mi vždy připomene, že za každým darem stojí skutečný člověk. Díky vám můžeme měnit svět k lepšímu.