Vítězové Dítěte Česka: Chraňte přírodu a vystupte z komfortní zóny

Publikováno dne 03.12.2021

Jejich zájmy a aktivity jsou naprosto rozdílné, spojuje je ale vítězství v anketě Dítě Česka. Jak vidí svět a kdo je inspiruje? Čím tráví volný čas? Vítězové Daniela a Jan také prozradili, jaké mají plány do budoucna a jak jejich život a aktivity ovlivnila pandemie.

Vítězi prvního ročník ankety Dítě Česka, která hledala inspirativní děti a mladé lidi, se stali Daniela Eva Rybková a Jan Žák. Šestnáctiletá Daniela Eva Rybková při studiu na gymnáziu již plní vzdělávací programy na prestižních univerzitách s vynikajícími výsledky a ráda by se věnovala neurochirurgii. Jejím snem je nalézt lék na neurodegenerativní choroby, které dnes léčit nejdou. Je také závodní plavkyní a věnuje se canisterapii se svým psem. Čtrnáctiletý Jan Žák je zapálený do biologie a zorganizoval v době lockdownu akci ZPRCHA, v rámci které vytvořil dvě únikové hry na internetu. Po jejich dohrání bylo možné zaslat příspěvek na podporu tehdy zavřených zoologických zahrad, které se ocitly v tíživé situaci. Jeho úspěch inspiroval další k tomu, aby zoo v ČR podporovali, ať už vytvořením dalších her nebo jinými způsoby. Ve svém oboru se také účastnil již mnoha olympiád a konferencí.

Popiš prosím stručně, čemu se věnuješ. Jaký přínos pro druhé Tvoje aktivity mají?

Jan: Věnuji se především biologii, hlavně pozorování zvířat. Nejraději pozoruji ptáky a hmyz. Také hraju basket a jsem kapitánem našeho týmu BK Sokolov. Letos na začátku listopadu jsem začal vést biologický kroužek pro děti z lesní školy Skulina v Karlových Varech, kde se u dětí snažím rozvíjet kladný vztah k přírodě.

Daniela: Od dětství mě přitahuje medicína, tam směřuje většina mých vzdělávacích aktivit. Nejvíce mě fascinuje lidský mozek a skutečnost, jak moc je ještě neprobádán. Od útlého dětství se věnuji také sportu. Závodně plavu a trénuji v našem oddíle i malé plavce. Když mi bylo 14, udělaly jsme si s maminkou canisterapeutický kurz a od té doby se s naší fenkou Ginger pravidelně věnujeme canisterapii. Protože je mi už 16 let, mohla jsem si také udělat kurz vodního záchranářství a začít i pracovat jako vodní záchranář.

Co Tě k tvým aktivitám přivedlo?

Jan: Zvířata mám rád už odmala. Věnuji se jim skoro pořád. Ani nevím proč, prostě mě to baví.

Daniela: Má chuť se zlepšovat a najít si to, co mě nejvíce naplňuje. Mám štěstí, že jsem v životě mohla zatím vždy vyzkoušet všechno, co jsem chtěla. Zároveň jsem vždy byla vedená k tomu, abych to, co dělám, dělala naplno.

Je něco v rámci Tvých činností, co Tě nebaví a nerad/a to děláš?

Jan: Nerad brzy vstávám. Ale jinak všechno, co dělám, mě baví. Kdyby mě to nebavilo nebo mi to nedávalo smysl, tak to nedělám.

Daniela: Nerada sedím jen nad knížkami, proto jsem moc ráda, že chodím do školy na Nový PORG, kde máme velmi pestré studium, spoustu projektů, které nás motivují ke spolupráci a kritickému myšlení, ale i k samostatné práci, kdy musíme sami hledat originální řešení. To mě baví.

Kolik máš volného času a jak ho trávíš?

Jan: Volného času mám dost a věnuji se v něm pozorování zvířat a sportu. Rád také sleduji dění ve světě a občas hraju PC hru Planet ZOO.

Daniela: Volného času mám velmi málo, zas tolik mi ale nevadí, protože všechno, co dělám, mě baví a nějak naplňuje. Navíc jsou to velmi různorodé aktivity, takže třeba u plavání si odpočinu psychicky a u studia fyzicky. Volný čas využívám k odpočinku a regeneraci, někdy jen spím, jindy hraji na hudební nástroje a ráda maluji. Je pro mě také důležité vídat se pravidelně s mými kamarády.

Podporuje Tě rodina ve Tvých činnostech? Pokud ano, jak?

Jan: Ano, hlavně rodiče. Především mi radí, jak vylepšit mé prezentace. Dávají mi nápady, co bych mohl dělat a pomáhají mi to potom i realizovat.

Daniela: Moje rodina mě velice podporuje. Maminka se mi vždy snažila otevřít co nejvíc dveří, abych mohla vyzkoušet maximum aktivit, a tak zjistit, co mě nejvíc baví. Když jsem něco začala dělat, musela jsem to dělat pořádně, ale když jsem se rozhodla, že už pokračovat nechci, nikdy mě doma nenutili v tom pokračovat. Doma mě naučili, že není důležité být vždy nejlepší, ale snažit se být vždy lepší než sám včera.

Jak Tě ovlivnila pandemie covid-19? Co se pro Tebe změnilo?

Jan: Možná to zní zvláštně, ale pandemie mi více přinesla, než vzala. Bez ní by se zoologické zahrady neocitly v tísni a nevznikl by tak projekt ZPRCHA. Navíc jsem se začal mnohem více věnovat ptákům. Díky spoustě volného času jsem je pozoroval na našem krmítku, které jsem dříve moc nesledoval. Ptáci mě začali hodně bavit, a tak jsem o nich udělal i přednášku na Přírodovědeckou juniorskou konferenci.

Daniela: Pandemie mě ovlivnila hodně. Zpočátku mi vzala můj do té doby celkem zdravý životní styl, najednou jsem nemohla trénovat a bylo těžké udržet si rutinu. Naštěstí se mi ale podařilo si ji změnit tak, abych nemusela rezignovat na to, co mě baví a naplňuje – sice jsem dlouho nemohla do bazénu, ale trénovali jsme aspoň na suchu, s mamkou jsme začaly běhat virtuální běhy pro různé charity a s kamarády ve škole jsme si třeba dávali různé výzvy, např. zaběhnout za kalendářní měsíc 80 km.

Jaká osobnost Tě inspiruje? Proč právě on/a?

Jan: Asi nemám žádný konkrétní vzor. Snažím se ale vnímat drobné každodenní inspirace kolem sebe.

Daniela: Mám štěstí, že mám kolem sebe řadu inspirativních osobností. Inspiruje mě můj dědeček a taky maminka –⁠ ráda bych jednou dokázala skloubit péči o rodinu s prací tak, jako ona. Inspirací mi je i pan profesor Pražienka, který byl na Novém PORGu čtyři roky mým třídním profesorem a nasměroval mě k vědě. Mimo jiné nás naučil i to, že nejsou důležité známky, ale to, jaké znalosti máme a co s nimi dokážeme.

Jaký byl Tvůj největší úspěch v letošním roce?

Jan: Určitě akce ZPRCHA, pro kterou jsem vytvořil dvě únikové hry na počítači a učitelé z naší školy pořádali jeden víkend procházky pro veřejnost. Celou akci potom uzavřely dvě moje on-line přednášky na téma Zoo v ČR a Ptáčci na krmítku. Celkem se vybralo přes 125 000 Kč, které jsme rozdělili mezi devět institucí, sedm z nich byly zoologické zahrady.

Daniela: Mým dosavadním největším úspěchem je dokončení studijního programu na Georgetown University s nadprůměrnými výsledky, což pro mě bylo nečekané – jednak vzhledem k rozhozenému životnímu stylu v době, kdy jsem program studovala, ale také proto, že jsem se domnívala, že američtí studenti musí být vědomostně napřed.

Myslíš si, že se pomoci druhým v Česku věnujeme dostatečně?

Jan: Myslím, že v krizových situacích si pomáháme hodně. V každodenním životě nám obětavost a ochota pomáhat druhým trochu chybí. Přesto si myslím, že je mezi námi spousta hodných lidí.

Daniela: Myslím si, že se to neustále zlepšuje. Maminka vždycky říkala, že pomáhat je normální a když někdo má štěstí, že může žít takový život, jaký chce, a může pomoct ostatním, měl by to udělat. Protože někdy jindy sám může pomoc potřebovat.

Je něco, co bys vzkázal/a svým vrstevníkům?

Jan: Chtěl bych jim vzkázat, aby chránili přírodu, protože ona se bez nás obejde, ale my bez ní ne.

Daniela: Chtěla bych jim vzkázat, aby se nebáli vystoupit ze své komfortní zóny a zkusili najít něco, co je bude vážně bavit a naplňovat.  A aby se měli rádi, protože každý z nás je jedinečný.

Jaké máš plány do budoucna?

Jan: V současnosti plním úkoly do chemické olympiády a připravuji se na biologickou a zeměpisnou olympiádu. Taky se připravuji na přijímačky na střední školu. Ve volném čase vytvářím na PC virtuální ZOO Sokolov, kterou chci pomocí QR kódů zpřístupnit veřejnosti.

Daniela: Ráda bych si v životě udržela rovnováhu mezi tím, co rozvíjí mě a co je moje služba společnosti. Doufám, že se mi podaří vystudovat medicínu. Ráda bych se alespoň nějaký čas věnovala lékařství v místech, kde je lékařská péče zvláště potřeba. Doufám, že se mi podaří dosáhnout nějakého skutečně hmatatelného výsledku i v plavání.

Co pro Tebe znamená vítězství v anketě Dítě Česka?

Jan: Znamená to pro mě, že se mi otevírají nové možnosti. Třeba zaujmout i jiné lidi a ukázat jim krásy přírody nebo prostřednictvím UNICEF ČR ukazovat moje aktivity.

Daniela: Vítězství v této anketě je pro mě potvrzením záslužnosti všech mých aktivit. Díky mému vítězství teď mohou děti a mladí lidé v Česku dostat větší prostor na projevení svých názorů. Dětem se podle mě nedostává tolik prostoru, kolik si zaslouží, a někdy jsou jejich názory a přání nevyslyšeny. Můj cíl skrz spojení s UNICEF je přiřadit dětem silnější hlas, více respektu a větší zapojení se do dění společnosti.

Nekrácenou verzi rozhovoru s Janem si můžete přečíst zde.

Nezkrácený rozhovor s Danielou najdete na tomto odkazu.

Více informací o prvním ročníku ankety Dítě Česka naleznete zde.